Aktuality Ročník 2012
Rozhovor s houslovým virtuosem Ivanem Ženatým
Ve světě asi nejuznávanější český houslista, Ivan Ženatý, oslavil v letošním roce kulaté jubileum a přijal profesuru na prestižní škole Cleveland Institute of Music v USA. Máme radost, že si pan Ženatý ve svém přeplněném diáři udělal čas na rozhovor pro festival F. L. Věka. Odpovědi jsme obdrželi elektronickou poštou z Clevelandu.
Pokud vím, jste teprve druhý Čech v historii, který se stal
pedagogem na této špičkové škole. Znáte se nebo setkal jste se
s varhaníkem Karlem Paukertem, který v Clevelandu stále žije?
S panem prof. Paukertem jsme byli v pisemnem kontaktu uz na pocatku
devadesatych let, kdyz jsem zacinal v New Yorku natacet pro Dorian. Ale poprve
jsme se setkali az letos po mem Master classu na Cleveland Institute of Music.
Od prvniho okamziku jsme si porozumeli jako muzikanti i jako lide. Karel mi byl
napomocny pri mem stehovani do Ameriky, pomohl mi vybrat fantasticky apartment a
stal se mym prvnim pritelem v Clevelandu. Je to vzacne.
Jaké zásadní rozdíly shledáváte v německém a americkém
vysokém hudebním školství?
Takove srovnani neni vzhledem k ruznorodosti na obou kontinentech mozne. Mohu
ale srovnat vysoke skoly, ktere znam – tedy drazdanskou a clevelandskou.
Sledoval jsem s velkym zajmem vseobecnou diskuzi o elitarstvi, ktera
v Nemecku probihala pred nejakymi 15 lety. Je vseobecne zname, ze mnozi velci
pedagogove se proslavili na mensich institucich – Marschner ve Freiburgu,
David v Detmoldu, Scherzer v Drazdanech nebo drive Rostal a Ozim v Bernu.
V soucasnosti se ale nemecke skolstvi spise integruje a narazi na zakladni
problem v tom, ze je bezplatne pro vsechny (tedy i zahranicni studenty).
Diskuze o skolnem pro cizince (tedy pro „jinou rasu“) je vice nez pul
stoleti po valce stale politicky nemozna. Mel jsem v Nemecku dozivotni smlouvu
a garantovanou penzi bez ohledu na to, jake budou me pracovni vysledky. A tyto
velke zaruky maji v sobe urcity rys absurdity. Profesuru v Clevelandu jsem
prijal predevsim pro skvelou uroven tamniho hudebniho oddeleni. Ale nebyl to
jediny duvod. Lakalo me prostredi volne souteze. A take me stale fascinuje ta
energie, s kterou pracuji mi studenti na kazde lekci a vyuzivaji naplno kazdou
minutu, protoze si ji plati. Byvam z toho unaveny a stastny zaroven.
Existují názory, že na amerických školách se více dbá na
všestrannost, tedy kromě sólového repertoáru i na orchestrální praxi,
komorní hru. Považujete to za správnou cestu?
Za spravnou cestu povazuji to, kdyz je mozne pro kazdeho studenta najit
individualni program – podle jeho prani, predstav a podle smeru, kterym se
chce vydat. Chce-li vyhravat souteze, musi drit se svym profesorem soutezni
reperoar na ukor vseho ostatniho, chce-li dostat misto v dobrem orchestru, mela
by mu byt zprostredkovana tato praxe. A tak podobne v komorni hre, v barokni
hudbe a podobne. A to lze realizovat jen bez omezovani paragrafy.
Jak vidíte budoucnost českého hudebního školství?
Nikdy mi nebylo umozneno pracovat na vysoke skole ve sve vlasti, nemohu proto
v tomto ohledu cokoli hodnotit.
Jste známý svým citem pro stylovost. Neláká Vás např. barokní
smyčec či střevové struny?
Kdyz si proctete mou diskografii, najdete tam taky nahravky na barokni housle.
Je to zkusenost, kterou bych kazdemu pral, protoze kontakt s originalnim
instrumentarem zprostredkuji daleko vice nez jakekoli prednasky. S kolegou
Johnem Hollowayem jsme se v Drazdanech marne snazili hru na barokni housle
prosadit jako dodatkovy obor. V Cechach se, myslim, o tomto tematu zatim
neuvazuje. Ale abych se vratil k podstate Vasi otazky: Jsem rad, ze jsem na
barokni housle hral, a jsem stejne tak rad, ze jsem tuto cestu zase opustil.
V dubnu tohoto roku vyšlo Vaše poslední CD, kde uvádíte
houslové koncerty Františka Bendy. Uslyšíme je i naživo? Případně kde a
kdy?
Bendovy koncerty budu hrat v letosni sezone Drazdanskych filharmoniku,
v Cechach je to zatim na urovni planu do budoucich let.
Máte nějakou statistiku, kolik jste již zahrál
koncertů?
Jednou se me muj maly syn zeptal, kolik not obsahuje Bachovo Preludium, ktere
jsem zrovna doma cvicil. Velmi se divil, ze to nevim, a kdyz jsme to spolecne
spocitali, dostal jsem strach hrat tu skladbu zpameti. Od te doby radsi
nepocitam… Ale bude to kolem 2.500 verejnych vystoupeni.
Jaké nejdůležitější projekty Vás v nejbližší době
čekají?
V teto sezone urcite koncerty v Milane, Parizi, Berline a Carnegie Hall v New
Yorku. Tesim se i na koncerty doma – s Talichovou Komorni filharmonii,
s Prazskymi symfoniky nebo Janackovou filharmonii.
Z čeho máte největší radost?
Nejlepe a nejvolneji se citim se svymi detmi – Janem, Jurajem, Emmou a
Jakubem.
Co Vás naopak trápí? Co byste rád změnil?
Domnivam se, ze pokud mohu neco zmenit, tak pouze tim, co umim nejlepe – tedy
svou hudbou. Leonid Kogan jednou rekl, ze se svymi houslemi prozil ty
nejkrasnejsi i nejkrusnejsi chvile. A tak to mam i ja. Kazda sladkost je
tvrde odpracovana.
V neděli 30. září 2012 svým koncertem zahajujete 2. ročník
Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka v Dobrušce. Jaký bývá
návrat ze světových scén na česká pódia?
Rozdil mezi New Yorkem a Dobruskou vidi nejostreji zurnaliste a manazeri.
Podstatou meho remesla ale je predavat hudbu podle meho nejniternejsiho
presvedceni, at jsem kdekoli.
Děkujeme za rozhovor a těšíme se na Váš koncert!
«« Zpět
Kostel sv. Ducha
Renesanční kostelík, jehož současná podoba
byla daná rekonstrukcí v druhé polovině 16. století.
Kostel sv. Ducha
Kostel sv. Václava
Barokní přestavba
architekta Mikuláše
Rossiho z počátku
18. století.
Kostel sv. Václava
Synagoga čp. 646
Novogotická stavba
z r. 1867, postavená
na místě dřívější
synagogy, zničené
požárem.
Synagoga čp. 646