Zajímavosti
Socha F. L. Věka
Umělecké ztvárnění sochy F. L. Věka na dobrušským náměstí bylo svěřeno dobrušskému rodákovi, mladému akademickému sochaři Josefu Adámkovi. Jeho kumštýřský rod měl v Dobrušce hluboké kořeny. Již Josefův dědeček Alois byl místním řezbářem a tatínek Jindřich dosáhl v tomto oboru vysokého mistrovství. Zejména betlémy Jindřicha Adámka patří v tomto žánru k tomu nejlepšímu, co můžeme vidět. Detailní propracovanost figur ve spojení s promyšleně vyváženou kompozicí řadí Jindřicha Adámka i dnes k vrcholným osobnostem české betlemářské tvorby.
Josef žil uprostřed umění již od dětství, talent zdědil po předcích, a tak bylo jenom logické, že z něho také vyrostl umělec, v jeho případě sochař. K realizaci F. L. Věka přistoupil velmi zodpovědně. Vytvořil nejprve několik studií a model, až byl vybrán ten pravý, ten, jehož kamenná varianta stane na dobrušském náměstí. Protože šlo o románového hrdinu, nebyl vázán žádnou skutečnou historicky existující předlohou. Postava měla představovat stojícího mladého muže, v jehož ruce spatříme nezbytný atribut Hekův i Věkův – knihu. Zajímavá je hlava sochy, která má tak jemné rysy, jako by ani nešlo o muže. Není divu, jako model k hlavě Věkově posloužila hlava populární písňové textařky Hany Čihákové.
Když byla postava (či jak sochaři říkají – panák) v hrubých rysech hotova v ateliéru, nákladní auto ji převezlo na dobrušské náměstí, kde byla osazena na místo a dodělána. Mistr Adámek k tomu měl pomocníky, ale poslední úpravy byly vždy dílem jeho rukou. Ostatně, všechny dokončovací práce jsou zachyceny na filmových pásech tehdejších dobrušských amatérských filmařů.
Těsně před osazením podstavce sochy se objevila nenadálá překážka. Pod místem, kde měla stát, se zjistily pozůstatky starých pivovarských sklepů, takže by soše hrozilo propadnutí do země. Bylo nutno jednat rychle. Nejjednodušším řešením bylo podzemní dutinu zasypat a vytvořit tak pevné podloží pro kamenné dílo. Rozhodnuto – uděláno. Všechno spravilo několik nákladních aut stavebního odpadu, takže všechny další na případnou soustavu podzemních prostor pod náměstím se staly od této doby bezpředmětnými.
A pak konečně nastal ten slavný den, 30. září 1962, kdy bylo Adámkovo dílo slavnostně odhaleno. Jak je v takových případech obvyklé, řečnilo se, hrála muzika, pod dirigentskou taktovkou MUDr. Hirsche-Choltického zazpívaly Vlasty (tehdy ještě s Dobrošem) a vůbec bylo náramně veselo a hezky. Je o tom i film a mnoho fotografií. Dobrušské náměstí bylo obohaceno o nové sochařské dílo. A protože nešlo o konjunkturální politickou záležitost, věřme, že F. L. Věk bude tento prostor zdobit natrvalo. Od těch časů sleduje socha F. L. Věka pozorně dobrušské dějiny, které se odehrávají hlavně před ní, na hlavním náměstí. Přešel okolo ní bezpočet prvomájových průvodů, ale třeba i nelíčeně rozjásaný průvod studentů dobrušských škol na Majálesu 15. května 1966.
Slavná doba pro sochu nastala v listopadu a prosinci roku 1989. Tehdy se u ní ve dnech 24. a 25. listopadu zapalovaly svíčky na znamení protestu proti policajty zmlácené studentské demonstraci v Praze, 27. listopadu se zde konala třítisícová demonstrace na podporu požadavků Občanského fóra a po ní ještě další dvě 28. listopadu a 23. prosince. 25. prosince se pod vedením královéhradeckého biskupa Otčenáška konala u sochy F. L. Věka modlitba za československé vlastence.
Významné hudební osobnosti regionu
Dobruška
Augustin Šenkýř (1736 – 1796) byl hudební skladatel, varhaník, gambista a houslista, který se narodil v Dobrušce. Působil mimo jiné jako ředitel kůru v Emauzském klášteře v Praze.
František Vladislav Hek (1769 – 1847) byl dobrušský kupec, vlastenec, národní buditel a spisovatel. Kromě toho, že se jeho životopis stal předlohou slavného a zfilmovaného románu F. L. Věk Aloise Jiráska, byl také skladatelem. Dochovaly se jeho Pastorely nebo Missa Pastoralis.
Josef Jiří Novotný (1851 – 1907) se v Dobrušce stal sbormistrem pěveckých jednot Dobroš a Vlasta. Založil a dirigoval Filharmonické sdružení pro Dobrušku a okolí. Jako učitel vychoval řadu hudebníků a zasloužil se tak o kontinuitu regionální hudební tradice. Na sklonku života těžce onemocněl a téměř oslepl, přesto však dále aktivně řídil hudební život ve městě.
Radim Drejsl (1923 – 1953) byl vynikající hudební skladatel, dirigent a klavírista. Roku 1949 se ještě jako posluchač AMU stal uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru. V nedožitých 30 letech umírá za velmi podivných a dodnes nevyjasněných okolností.
Opočno
Josef Vorel (1801 – 1874) se narodil v Opočně. Po absolvování gymnázia v Rychnově nad Kněžnou studoval filosofii a teologii v Praze. Byl knězem i skladatelem, ve své době spolupracoval s Karlem Jaromírem Erbenem, Josefem Jungmannem či Vojtěchem Nejedlým.
František Zdeněk Skuherský (1830 – 1892), hudební skladatel, pedagog a teoretik, syn Františka Aloise Skuherského, zakladatele opočenské nemocnice a lékaře knížete Colloredo-Mansfelda. Od roku 1866 byl ředitelem pražské varhanické školy.
Nové Město nad Metují
Jan Nepomuk Kafka (1819 – 1886)
Kostel sv. Ducha
Renesanční kostelík, jehož současná podoba byla daná rekonstrukcí v druhé polovině 16. století.
Kostel sv. Ducha
Kostel sv. Václava
Barokní přestavba architekta Mikuláše Rossiho z počátku 18. století.
Kostel sv. Václava
Synagoga čp. 646
Novogotická stavba z r. 1867, postavená na místě dřívější synagogy, zničené požárem.
Synagoga čp. 646